Mistrovství světa FCI Agility 2009
18. 11. 2009
.aneb jak jsme se vypravily do rakouského Dornbirnu..:0)
Vše proběhlo v následujícím složení: Verča, Marky a Lída Urbáškovic, Janča Jimminková a Zuza od Elby, ale bez Elby (jakožto hlídací pes celé smečky a auta).
Byl čtvrtek 17.9., asi 9 hodin večer, když jsem ani trochu zdárně neodolala své posteli. Budík neměl moc úspěch a probudila jsem se 23:58. Urbáškovic mě nabraly přibližně v 00.00h ve Velké Bystřici, takže jsem měla ještě spoustu času na probuzení a aspoň tolik, abych si vzala kartáček na zuby. (Maťa ho asi tolik neměla, protože ta si kartáček pro jistotu nevzala :0)).) Během totální dezorientace jsem se nějak stihla nasoukat do auta, vydržet cestu do Prostějova, kde jsme nabraly Janču a pak usnout a neprobudit se až do rána.
Asi v 9 hodin ráno jsme dorazily do Mexica, kde jsme zapíchly náš stan a oblíkly si česká fanouškovská trička. Cesta k hale by měla trvat asi tak 10 minut, ale my jsme pravidelně dojížděly tam i zpět do kempu asi tak půl hoďky, protože jsme si našly novou zálibu -v tunelech vedoucích do Německa. (Samozřejmě bez narážek na řidiče nebo všecky jeho navigátory :0)).) Navigačku jsme neměly.
Konečně jsme dojely na místo.. Všude plno lidí, psů a jak se dalo očekávat spousta a spousta různě národnostních obchůdků s hračkami, postroji, pamlsky.. prostě se vším. Jak jsme si hned ujasnily, neměly jsme na nic dost peněz a i přes návrh Verči, že nebudeme jíst a něco našim čtyřnohým miláčkům koupíme, jsme se radši rozhodly jít dovnitř. Vstupenky jsme dokonce nezapomněly a vyměnili nám je za modré stripy, které kromě Verči a Market doprovázely všecky ostatní po celé tři dny.
Protože jsme opravdu nečekaně přišly pozdě, první běhy už začaly, a to teamy jumping Large. Našly jsme české fanoušky a potěšeně zjistily, že je nás dost. Vzaly jsme si místo a sedly :0). Všecko jsme sledovaly s naprostým nadšením. Češi to zaběhli dobře i ne tak dobře a zatím se uchytili na 19. místě. Pak jsme mohli vidět teamy jumpingu Medium (češi zatím 7.pozice), Small (zatím 11.pozice) a nakonec ještě teamy agility Large.
A co se všecko projevilo už během prvního dne? ..Asi 4 největší kotle fanoušků, což podle mě byli jasně Švýcaři, po nich Němci, Rakušáci a hodně s sebou přivezli i Francouzi.. Ale hlavně bolení zad a noh z celodenního sezení. Taky nechyběla aktivní činnost, organizovaná 4 aerobičkama, které nakonec vyburcovaly i mě a všichni jsme trsali, co nás naučili jak na tribunách, tak především na hlavní ploše. Nic z toho se do neděle nezměnilo a zůstalo na denním pořádku :0).
Po překvapivě teplé noci v našem kempu jsme opět opožděně dorazily do haly. Během soboty se odběhali jednotlivci jump Small, Medium, Large a pak teamy agility Medium (, kde si češi odvezli „bramborovku“) a Small (, kde jsme se nakonec umístili na 10.místě). Sobota byla zvlášť vyčerpávající, protože i s cestou jsme už seděli druhým dnem a bylo to vyčerpávající. Navíc jsme se do kempu navrátili až okolo půl 10.
V neděli ráno jsme zaplatily spaní v tom opravdu pěkném eko-kempu, vše sbalily a rozjely to na finálový den.
Na programu bylo finále jednotlivců agility Small a Medium a nakonec Large. Všecko se stihlo včas a závěrečný ceremoniál začal zhruba podle plánu asi v 16:30.
Letošní MS bylo opravdu na úrovni. Rozhodčí Bernd Huppe i Manuel Alff odvedli skvělou práci a stavěli težké, hlavně technické parkúry.
Kromě našich skvělých reprezentantů, kteří předvedli super běhy, jsme mohli koukat na zahraniční špičky. Moc jsme se těšily na Silviu Trkman (SLO) a i když jí vše nevyšlo jak by asi chtěla, bylo vidět, že umí a ukázala super běhy jak s Bu, tak s La. Někdy je prostě potřeba štěstí. Další mezi těmi, na které jsme vynaložily větší soustředění, byla naše výborná Hela Potfajová (SVK) s Corrym, Eigorem a Daškou; Susan Gerrett (CND) s borderkou Encore (– autorka knihy Shaping success a klikru).. a já osobně jsem byla zainteresovaná ještě na „Frantíky“, Brity a nějaké další Američany.
Mohla bych se rozepsat ještě dál a dál a ráda bych zmínila všecky.. Nechci vás ale znudit.. Výlet plný emocí, napětí, vydařených i nevydařených běhů, ale taky srandy, bloudění a nových známostí nebo zkušeností.
Naše repre:
Large- Olinka Edrová a BOC Djovi, Nikol Hanačíková a BOC Nexee, Radovan Liška s BOC Laky, Honza Smoček s Rohanem a Martina Vaškebová s BOC Cindy
Medium- Míša Motyčková s šeltií Verou, Bára Sajdoková s mudinkou Safi, Eva Šulcová a Manchester Jimi a Martina Vaškebová a šeltie Saba
Small- Jitka Klozová a kníračka Aninka, Verča Krčmářová s parsonem russel terriérem Quidem, Kača Meierová a parson russel terrier Jackie a Monika Šaling a šeltie Vinnie
Poznatky:
- V jednotlivcích Large se to podle očekávání příliš hemžilo borderkama.
- V teamech Medium se to zase příliš hemžilo šeltkama.
- Celková „různorasost“ psů ale byla podle mě docela velká. Překvapila mě rychlost papilonů, čínských chocholáčů nebo skvělé nadšení baucerona či ohaře..
- Fanoušci byli po všech stránkách skvělí, stejně jako organizátoři!
- Švédi dokážou být i otravní :0)).
- Chyběli nám naši psíci, ale můžou se těšit novému nadšení a ještě důslednější snaze makat, makat a makat. Zkrátka každý může uspět..
- Dorazili jsme celkem zdárně asi ve 3 hodiny ráno v pondělí a každá jsme spala dál a dál podle svého gusta..
- A na závěr snad, že jsem byla označena za štěně podle mého stylu cestování přes noc v autě. (NORMÁLNĚ spím celou dobu :O) )
Výsledky:
Jednotlivci: -Small: 1. Pellikka Karolina + šeltie Kerttu (FIN), 2. Krenk Urska + pudl Lu (SLO), 3. Vlemincx Donald + šeltie Calimero (BEL)
-Medium: 1. Wise Natasha + BOC Dizzi (GBR), 2. Zürcher Toni + BOC Witch (SUI), 3. Vos Johan + šeltie Birko (BEL)
-Large: 1.Frick Lisa + BOC Hoss (AUT), 2. Topps Marcus + BOC Juice (USA), 3. Novak Susanne + BOC Minn (AUT)
Teamy: - Small: 1. Rusko, 2. Švédsko, 3. Itálie
Medium: 1. Finsko, 2. USA, 3. Slovinsko
Large: 1. Rusko, 2. Itálie, 3. Velká Británie
Naše fotografie najdete na: zuja.rajce.net
nebo: kirican.rajce.net